Paradoxem této skladby je fakt, že ačkoli se stala nejkrásnějším tangem všech dob, způsobila předčasný konec slibně se rozvíjející hudební kariéry. Umělecký svět si zkrátka někdy žádá své oběti. Co se týká hlavní hrdinky, tak za to, že šlo o tehdejší zpěvačku s uměleckým jménem Malena de Toledo bych ruku do ohně nedala. Ale dělej, jak chceš. Toto však praví legenda: V celé zápletce má prsty básník a autor tangových skladeb Homero Manzi. Slyšel totiž náhodou Malenin “vášnivý zpěv a její chvějící se temný hlas”. Totálně ho to uhranulo. Jako správný tango nadšenec přirovnal její smutek ke smutku typického tangového nástroje, čili bandoneonu, a složil o ní působivou, dojemnou a trochu smutnou píseň. Vypráví o “chladných a hořkých emocích Malenina zpěvu”.
Na scénu nastupuje sama zpěvačka Malena. Homérovu píseň má už pár let ve svém repertoáru a zpívá ji, aniž by tušila, že je o ní. Tato podstatná informace se samozřejmě nemohla utajit navždy. Jenže když to Malena zjistila, byla tak ohromena, že….. přestala navždy zpívat.
Jako mírná satisfakce této umělecké oběti byl oficiálně ustanovený 6. březen jako Den Maleny. Když už znáš tajemství nejkrásnějšího tanga všech dob, je to i tvůj den!