V tangu najdeš jednu jistotu, co platí napříč světem: Pokud slyšíš naléhavé tóny La Cumparsity, pravděpodobně jsi vydržel až do konce milongy a odcházíš domů. Pokud ovšem nejsi ženich nebo nevěsta na turecké svatbě. Tady to začíná být jemně matoucí : Tradičně poslední skladba je najednou tradičně první. Nejdeš domů, jdeš slavit. Potřebuješ k tomu zlomené srdce , ideálně několikrát (počítá se opravdu jenom srdce). V příběhu turecké svatby se totiž předpokládá, že už se ti tato nepříjemnost nikdy nebude opakovat. Po takovéhle události následují samá pozitiva a láskyplné jistoty. La cumparsita se tak stává první skladbou po posledním zlomení srdce. Ať už jsi uprostřed turecké svatby, nebo české milongy, musíš uznat, že tango bez zlomeného srdce jaksi není ono. ZKRATKA zkrátka neexistuje...
Pojď si to shrnout:
- Poslední skladba milongy
- První skladba na turecké svatbě
- Poslední zlomení srdce
- První opravdové tango
Vítej! BONUS: Paradoxem je, že La Cumparsitu složili mladí studenti architektury, kteří si nejspíš o nějaké to zlomené srdce teprve zahrávali. Možná to byl důvod, proč ji Piazzola nazval nejhorším tangem všech dob....takové drobné Piazzolovo faux pas, že?